Všechno to začalo inzerátem v amerických novinách v roce 1906, který nabízel magnetoelektrické systémy zapalování. Výsledkem byly objednávky v hodnotě miliónu dolarů a prodej během jednoho roku vzrostl na dvojnásobek. Obchodní aktivity ve Spojených státech byly tak úspěšné, že v roce 1912 společnost Bosch začala vyrábět svůj hvězdný výrobek ve své vlastní továrně ve Springfieldu v Massachusetts.

Vedle Spojených států se společnost Bosch začala rozhlížet také na dalších trzích po celém světě. Díky obchodním kancelářím v Jižní Africe od roku 1906, Austrálii od roku 1907, Argentině od roku 1908, Číně od roku 1909 a Japonsku od roku 1911 síť zastoupení společnosti Bosch pokrývala všechny kontinenty. V roce 1913 obchod mimo území Německa představoval 88 procent prodejů společnosti.

Když se automobily staly předmětem každodenního užívání a vyšší rychlosti začaly volat po větší bezpečnosti, společnost Bosch uvedla na trh v roce 1913 a 1914 potřebné výrobky. Kromě „osvětlení Bosch“ — elektrického systému osvětlení, který obsahoval světlomety, generátor, regulátor a baterii, aby noční jízda mohla být bezpečnější, přidal na spolehlivosti ještě startér.

Kvůli této válce všechny zahraniční trhy přes noc zmizely. Výzkum a vývoj byl přerušen a výroba přešla na zbraně a výzbroj. Místo elektromagnetických systémů zapalování společnost Bosch začala vyrábět detonátory pro granáty. Přibližně jedna polovina pracovní síly byla povolána do vojenské služby a práci těchto mužů převzaly ženy. 453 z těchto rekrutů se z války nevrátilo.

Když v roce 1917 válka skončila, přejmenovaná akciová společnost Robert Bosch AG čelila obrovským problémům. Návrat na světový trh byl zpomalený rostoucí konkurencí a patenty společnosti byly zrušeny. Vzdát se — to nepřicházelo v úvahu. Byly obnoveny staré kontakty a otevřely se nové trhy. Zároveň se společnost zaměřila na klíčovou dovednost — žízeň po inovacích.

Aktivity přerušené válkou nyní mohly být znovu obnoveny. Pro výzkumné pracovníky a vývojáře společnosti Bosch se vzhledem k mnohem hustšímu silničním provozu stala hnací silou bezpečnost. Do roku 1926 přibylo do produktového portfolia osvětlení motocyklů a jízdních kol, houkačka Bosch s pronikavým zvukem, stěrače čelního skla, a také zapalování na bateriový pohon.

Bylo čím dál víc jasnější, že se konkurence dotahuje na kvalitu výrobků společnosti Bosch, a zároveň vyrábí rychleji a levněji. Jedním z důvodů byly montážní linky, které společnost Bosch potom od roku 1925 začala zavádět také. Výrobu celého magnetoelektrického systému zapalování, která kdysi trvala 50 dní, montážní linka dokázala zredukovat na pouhých pět dní.

Po mnoha letech výroby v roce 1927 přinesla své plody inovace, která přetrvala až do dnešních dnů — čerpadlo na vstřikování nafty. Byla to reakce firmy Bosch na další vývoj dieselových motorů, které, na rozdíl od benzínových motorů, nevyžadovaly elektromagnetické zapalování. Tato čerpadla se původně používala pouze v nákladních automobilech. První dieselové vstřikovací čerpadlo pro osobní auta bylo uvedeno na trh v roce 1936.

Těžká krize v německém automobilovém průmyslu, která začala v roce 1926, přiměla vedení společnosti Bosch k přehodnocení produktového portfolia. Výsledkem tohoto procesu byla kombinace strategií, které se osvědčily v minulosti — zlepšení výrobků a jejich vývoj až do fáze sériové výroby, jak v tradičních segmentech elektrického nářadí a termotechniky, tak i ve zcela nových oblastech, jako byla radiotechnika a TV přijímače.

Téměř deset let po skončení války se zahraniční prodeje dostaly na úroveň 34% z celkových prodejů. Vysoké náklady na dopravu zboží a celní překážky vedly společnost Bosch k vyzkoušení alternativ. Ve Francii, ve Spojeném království a v Itálii začalo hledání partnerů pro místní výrobu. V Austrálii a v Japonsku partnerské společnosti vyráběly výrobky pod licencí Bosch. Do roku 1932 prodej v zahraničí vzrostl na 55 procent.

Když uchvátili moc národní socialisté, znamenalo to velké výzvy i pro společnost Bosch. Režim nařídil výzkum a vývoj technologie vstřikování benzínu pro letecké motory a inicioval stavbu nových výrobních zařízení. Předmětem zájmu vojenských kruhů se stala zejména televizní technika. Zahraniční prodej společnosti v roce 1939 spadl na 9%.

Se začátkem druhé světové války se společnost Bosch opět musela přeorientovat na výrobu pro vojenské účely. Armáda byla v té době tak motorizovaná, že aktivity společnosti v oblasti automobilového průmyslu měly dovoleno pokračovat i nadále. Stejně jako v celém německém průmyslu, pracovníci, kteří byli povoláni do vojenské služby, byli nahrazeni dělníky z okupovaných území, kteří byli přiváženi na nucené práce a mnozí z nich byli nuceni žít a pracovat ve velmi nelidských podmínkách.

Vedení společnosti Bosch také aktivně podporovalo odpor proti režimu národních socialistů. Jeho jádrem byl Carl Friedrich Goerdeler, který byl jmenován poradcem společnosti. Pronásledovaní Židé byli také zaměstnáváni, aby se zachránili před deportací do koncentračních táborů, nebo byli podpořeni finančně, aby mohli emigrovat.